Důležitým aspektem procesu úspěšného začleňování romské menšiny do české společnosti je pocit sounáležitosti Romů s prostředím, ve kterém žijí, s prostředím, do kterého se mají integrovat. V této souvislosti vystupuje do popředí páce místních samospráv. Klíčovou roli v integrační politice státu totiž má začlenění do Rom bude vždy vnímán přívětivěji než ten cizí.

Každá úroveň veřejné správy je pro řešení romské problematiky důležitá, každá má své místo a své úkoly. Úkolem centrální vlády by měla být tvorba základní dlouhodobé koncepce, tvorba právních norem a dohled nad jejich dodržováním, popř. by měla garantovat některé náročnější projekty s celostátní působností (např. podpora vzdělávání romských dětí). S tím, jak se veřejná správa přibližuje občanovi, by měla být státní koncepce dále rozpracovávaná přes koordinační funkci krajských úřadů až na obecní úroveň, která musí co nejvíce odpovídat místním specifickým problémům a dostupným zdrojům.

Na druhé straně musí stát spolehlivé nestátní neziskové romské a proromské organizace, romské reprezentace a elity, jež disponují větší informovaností a mnohdy i rozmanitějšími prostředky, kterými mohou k integraci Romů přispět. Úkolem vlády zároveň je (minimálně v počátcích) tvorbu romských představitelů a romských neziskových organizací podporovat. Zároveň je důležité, aby do celého procesu byla zapojena i majoritní veřejnost, minimálně formou “proromské” osvěty na školách a ve veřejné správě.

Každá vláda (ale i místní a regionální samospráva) má při začleňování národnostních a etnických menšin do většinové společnosti tři jedinečné úlohy: (1) úlohu zákonodárce, (2) úlohu koordinátora, a (3) úlohu toho, kdo prošlapává cestu a jde příkladem. Tyto úlohy dále rozeberu pouze ve vztahu k romské menšině, která je ústředním tématem mé práce, avšak jsem si vědoma toho, že uváděné závěry a doporučení platí pro všechny národnostní a etnické menšiny obecně, většinu závěrů lze dokonce aplikovat na všechny menšinové skupiny v naší společnosti.

Stát, který chce opravdu romskou menšinu integrovat, musí všem jejím příslušníkům poskytnout účinnou právní ochranu před diskriminací a zaručit jim rovný přístup ke všem právům, která jsou jim garantována Listinou základních práv a svobod. Při tom je třeba rozlišovat mezi zákony, které diskriminační činy a chování trestají (působení na chování potenciálních diskriminujících osob prostřednictvím negativních sankcí), a mezi zákony, které usilují o vyrovnání "hracích" možností (pozitivní motivace jak potenciálních diskriminujících osob, tak i příslušníků romského etnika - například podpora podniků, které zaměstnávají romské pracovníky či pozitivní diskriminace romských středoškoláků formou poskytování stipendií apod).

Protože záležitosti týkající se menšin patří do různých oblastí veřejné správy a spolupráce mezi orgány za tyto oblasti odpovědnými bývá obecně jedním z nejslabších článků jakýchkoliv mezioborových opatření, je třeba na ústřední, krajské i místní úrovni stanovit orgán/osobu odpovědnou za koordinaci všech proromských opatření na dané úrovni veřejné správy. Vlády by dále měly podporovat koordinaci a konzultace i mezi státem a nevládními aktéry jakožto i mezi nevládními aktéry samotnými. Jasně definovaná odpovědnost za jednotlivé oblasti společenského života mezi celostátními, regionálními a místními orgány veřejné správy zvyšuje účinnost všech integračních opatření.

Všechny složky veřejné správy by svým chováním měly jít příkladem ostatním aktérům společenského života. Stát by jako jeden z prvních měl sáhnout k tvrdému trestání všech projevů diskriminace a nerovného zacházení u svých zaměstnanců. Měl by jít příkladem i na poli zaměstnanosti. Ústřední i místní správa je zaměstnavatelem, a je tedy v její moci zajistit Romům práci ve vlastním úřadě. Každý orgán veřejné správy by, stejně tak jako každý jiný zaměstnavatel, měl přezkoumat svoji náborovou politiku s cílem odstranit přímé i nepřímé překážky pro zaměstnávání Romů. Zaměstnávání Romů v orgánech veřejné správy je důležité nejen kvůli demonstrování vedoucí úlohy státu, ale i díky obohacení a novým podnětů, které Romové mohou do veřejné politiky přinést. Je třeba uvědomit si i fakt, že není dlouhodobě udržitelné, aby se na řízení národnostně nehomogenní společnosti podíleli pouze příslušníci jedné národnosti.

Vzhledem k výše uvedenému a ke skutečnosti, že není možné, aby obce, kraje a stát, kde žijí menšiny, neměly menšinové pracovníky mezi svými zaměstnanci, doporučuji všem orgánům veřejné správy:

1. Podporovat menšiny, aby se o zaměstnání ve veřejné správě ucházely. Existence každého úřadu je spojena s nutností vykonávat i práce nevyžadující žádnou kvalifikaci, u tohoto typu činností by neměly být nedostatečné vzdělání a nízká jazyková úroveň překážkou pro zaměstnání Romů. Budou-li Romové zaměstnáváni i třeba na nejnižších funkcích ve veřejné správě, je to poselství pro další generace – budou-li naše děti chodit do školy, společnost je přijme, dostanou se dál než my. Je nutné zbavit Romy pocitu marnosti a zbytečnosti. Stát jim musí ukázat důvod, proč je třeba se vzdělávat, dát jim najevo, že o ně je zájem.
2. Preferovat firmy zaměstnávající Romy při udělování veřejných zakázek.
3. Zavádět terénní sociální pracovníky.
4. Práci hlavních představitelů těchto úřadů hodnotit i dle toho, kolik příslušníků menšin jejich úřad zaměstnává. Deklarovaným cílem by mělo být zaměstnat takové procento příslušníků národnostních menšin, které odpovídá podílu menšin na populaci daného územního celku. Pokud se tohoto cíle dosáhnout nepodaří, měly by následovat sankce. V momentě dosažení takto definovaného cíle je třeba stanovit cíl nový: obsazovat příslušníky menšin i místa vyžadující vyšší kvalifikaci.

Při analýze této problematiky jsem zjistila, že ačkoli menšinové populace tvoří (dle výsledků Sčítání lidí, domů a bytů z roku 2001) 6 % české populace, ve struktuře krajského úřadu dosud neexistují téměř žádné mechanismy, které by umožňovaly příslušníkům menšin podílet se na prosazování vlastních, pro danou menšinu specifických, zájmů. Pokud přeci jen některý krajský úřad (dále jen KÚ) chce poskytnout prostor pro zájmy národnostních menšin, může využít libovolnou kombinaci z následujících možností: (1) zřízení Výboru pro národnostní menšiny, což je poradní a iniciativní orgán zastupitelstva – dnes funguje ve 4 krajích, nebo (2) zřízení komise nebo pracovní skupiny jako poradní a iniciativní orgán rady – dnes v 1 kraji, nebo (3) svěření odpovědnosti za integraci menšin do gesce jednoho z radních – dnes v 1 kraji, a konečně (4) zřízení funkce romského koordinátora buď v rámci některého z odborů KÚ nebo v sekretariátu ředitele KÚ – dnes ve 4 krajích (údaje k 12/2001).

Protože je lokální integrační politika důležitou součástí celostátní integrační politiky, je nezbytné, aby na KÚ podobné struktury existovaly. Změny, jež se zda pokusím navrhnout, by měly vytvořit prostor a možnosti pro obhajobu a prosazování zájmů národnostních a etnických menšin na úrovni kraje. Avšak poskytnout “prostor” samo o sobě nestačí. Mají-li být zájmy národnostních a etnických menšin přeměněny do podoby nejen skutečných, ale i účinných politických opatření, musejí být do politického procesu zapojeni i adresáti jednotlivých politických kroků. Proto je třeba zapojit do těchto procesů i veřejnost a romské komunity jako takové (skrze NNO). Nezbytné je i zvýšení počtu příslušníků romské národnosti, kteří jsou KÚ zaměstnáváni, a to nejen při řešení problémů Romů ale i v otázkách týkajících se většinové populace. Mají-li být totiž Romové úspěšně integrováni, musejí získat pocit potřebnosti pro českou společnost jako celek. Následující opatření sledují zajištění většího vlivu Romů na politiku kraje, na jednotlivá opatření, která se týkají jak romské menšiny, i na způsob soužití této menšiny s českou většinovou společností.

Před tím, než se pokusím výše zmíněné změny navrhnout, je důležité stručně zrekapitulovat současný stav a úmysly krajské úrovně veřejné správy. Protože kraje fungují teprve jeden rok, nelze vycházet jen z jejich zkušeností při navazování spolupráce s romskými a proromskými NNO za účelem integrace romské populace do většinové společnosti. Proto při analýze současné spolupráce KÚ a NNO vycházím kromě dotazníkového šetření, které jsme v rámci předmětu Analýza a tvorba politik realizovaly v roce 2001 a které se týkalo představy krajů o jejich budoucí spolupráci s NNO při začleňování Romů do společnosti, i ze zkušeností romských poradců a asistentů na úrovni OkÚ a z obsahové analýzy strategických dokumentů jednotlivých krajů.

2.1.1. Strategické dokumenty krajů

Na úmysly krajů lze usuzovat především z obsahové analýzy jejich strategických dokumentů. Téměř ve všech těchto dokumentech se objevuje alespoň zmínka o etnických minoritách nebo o sociálně problematických skupinách. Do obou těchto kategorií romské etnikum patří. Ve SWOT analýzách, které jsou součástí těchto dokumentů, se však (až na jednu výjimku) kraje o Romech zmiňují jen v souvislosti se slabými stránkami a hrozbami v regionu. Ani ve dlouhodobých koncepcích rozvoje krajů si řešení romských problémů (opět až na jednu výjimku) nevyžádalo samostatný cíl v některé ze základních kapitol. Vždy jde pouze o samostatné body, které jsou včleněny do jednotlivých podkapitol. K romskému etniku se navíc nikde nepřistupuje jako k samostatné skupině obyvatel, většinou je vnímáno jako součást skupiny osob s vysokým sklonem k sociálně patologickým jevům, osob obtížně umístitelných na trhu práce, osob sociálně hendikepovaných apod. Obávám se, že zde existuje riziko, že tvůrci opatření směřujících k Romům jako k součásti výše definovaných skupin, přehlédnou rozdíl mezi Romy a ostatními členy takto vymezených skupin.

Opatření, jež by mohla přispět ke zlepšení dnešní neuspokojivé situace romské komunity se nejčastěji objevují v následujících kapitolách:

1. sociální oblast a zdravotnictví, různá opatření týkající se především:

• trhu práce (zvyšování zaměstnanosti, zaměstnatelnosti, konkurenceschopnosti a schopnosti samozaměstnávat sociálně hendikepované skupiny),
• multikulturní výchovy,
• bydlení,
• programů proti rasizmu a xenofobii (výchova k toleranci),
• programů umožňujících rozvoj a prezentaci kultury menšin,

1. bezpečnost a prevence kriminality,
2. lidské zdroje, především podpora občanské společnosti a rozvoje NNO.

Všechny strategie se také shodují ve značné pluralitě aktérů, kteří by se měli na realizaci jednotlivých opatření podílet. Nejčastěji se jedná o následující: státní a nestání neziskové organizace, MPSV ČR, MŠMT ČR, MV ČR, MK ČR, nezávislí odborníci, masmedia, obce, úřady práce (dále jen ÚP), školské úřady (dále jen ŠÚ), terénní sociální pracovníci a dočasně i OkÚ. Domnívám se, že pokud se na tvorbě, realizaci, implementaci o hodnocení jednotlivých opatření bude opravdu podílet takto široké spektrum aktérů, mohla by být, alespoň některá, opatření krajských samospráv účinná. S ohledem na opatření týkající se romské problematiky je důležité nezapomenout ani na odborníky z řad Romů a romské komunity samotné.

2.1.2. Stručné výsledky dotazníkového šetření KÚ

Výzkum o aktuálním stavu, ve kterém se spolupráce s romskými a proromskými nestátními neziskovými organizacemi (dále jen NNO) nachází, jsem realizovala v rámci předmětu Analýza a Tvorba politik. Účelem tohoto předmětu je ve dvou až tříčlenných skupinkách vypracovat výzkumnou práci z oblasti veřejné či sociální politiky. Tématem práce, kterou jsem vypracovala spolu s J. Bartoškovou a J. Rylichovou, bylo: Spolupráce regionální samosprávy s neziskovým sektorem. Dotazník spolu se žádostí zaštítěnou ze strany fakulty jsme zaslaly všem hejtmanům krajů (a primátorovi hl. m. Prahy). Šetření proběhlo na přelomu dubna a května roku 2001. Uváděné výsledky byly aktuální k 5/2001. Ze 14 rozeslaných dotazníků nám bylo navráceno 13. Vyhodnocovaný vzorek tedy lze považovat za dostatečně reprezentativní a závěry z něj lze aplikovat na všechny kraje.

Vyhodnocením navrácených dotazníků (13/14) jsem zjistila, že deklarovaný zájem o řešení romské problematiky na úrovni krajů je poměrně značný. Dosud sice žádný kraj ucelenou koncepci pro řešení postavení Romů nevytvořil, avšak 9 krajů s jejím vytvořením počítá a další dva nejsou zatím rozhodnuti. Potěšitelné také je, že všechny kraje počítají se spoluprací neziskových organizací. V některých krajích spolupráce s neziskovými organizacemi v oblasti začleňování Romů do společnosti již dokonce probíhá (4), v jiných již nestátní neziskové organizace kraj kontaktovaly a o spolupráci je oboustranný zájem (9).

Jako výrazný nedostatek ovšem shledávám skutečnost, že zatím byla pouze na 2 krajích zřízena funkce odpovědného pracovníka pro řešení romské problematiky, pouhé další 3 kraje o zřízení této funkce uvažují. Domnívám se, že neexistence romského koordinátora na této úrovni povede k duplicitě při vyřizovaní jednotlivých otázek, zatímco se některým problémům včasného řešení vůbec nemusí dostat. Tuto situaci vyřešila vláda svým usnesením č.781/01, o zřízení funkce koordinátora romských poradců při vyšších územních samosprávných celcích, ve kterém schválila návrh MRK o povinném zřízením funkce romského koordinátora na všech KÚ k 1. 1. 2003.

Poslední otázkou dotazníku, byla prosba o identifikaci hlavních překážek znesnadňujících spolupráci kraje a romských a proromských organizací při začleňování romského etnika do společnosti. Tato otázka byla formulována jako otevřená, pravděpodobně proto, na ni odpovědělo pouze 8 z 13 krajů. Uváděné problémy lze rozdělit do dvou základních skupin:

• nevyjasněné kompetence kraje,
• neucelená strategie v oblasti romské problematiky,
• dosavadní špatný systém koncepční práce s romskou minoritou,
• nepochopení podstaty romství,
• nedostatečná znalost romské problematiky v kraji,
• nevyjasněné financování krajů.

• neschopnost formulovat své základní problémy,
• neschopnost samostatně řešit své problémy,
• neorganizovanost,
• nízká aktivita až nezájem,
• neochota respektovat platná pravidla a povinnosti,
• podcenění významu vzdělání,
• roztříštěnost romské komunity.

Vlastně jde o názory pouhých 6 krajů, jeden kraj totiž uvedl, že v současné době žádné překážky bránící spolupráci nevidí a další se odpovědi na otázku vyhnul odpovědí: “Romská problematika by měla být řešena přednostně na úrovni obcí a měst. Na úrovni kraje by měly být aktivity spíše koordinovány. Kraj by měl být jakýmsi odvolacím orgánem v případech, kdy by na nižší úrovni dohoda nebyla možná.” Tato odpověď výstižně charakterizuje i mou představu o tom, jakou úlohu by KÚ ve věcech romské problematiky zastávat.

2.1.3. Romští poradci na OkÚ

Usnesením vlády č. 686 z roku 1997 byla na okresních úřadech ustanovena povinná funkce romského poradce. Na 58 úřadech jde o funkci poradce v oblasti otázek týkajících se Romů, v ostatních případech jde o funkci kumulovanou, spojenou například s funkcí protidrogového koordinátora, kurátora pro mládež nebo tuto funkci vykonává vedoucí referátu sociálních věcí. Nejčastěji (v 51 případech) jsou romští poradci zařazeni do referátu sociálních věcí – tím se však zužuje i pole jejich působnosti, které je tak vázáno pouze na sociální problematiku. Pouze ve 22 případech je romský poradce zařazen do kanceláře přednosty (jak bylo OkÚ doporučeno ve výše zmiňovaném usnesení), tato pozice jim umožňuje plnit úkoly spíše “nadresortní” povahy, aniž by byli vázáni jen na určitý okruh problémů. Dále je třeba poznamenat, že pouhých cca 60 % poradců je z romské komunity. Tento stav není, dle mého názoru, uspokojivý. Podmínkou pro vykonávání funkce romského poradce by měla být romská národnost. Žádný Nerom totiž nedokáže uvažovat jako Romové. Pro Neromy je velice obtížné, ne-li úplně nemožné, stát se pro Romy osobností, od které sice mohou přijmout pomoc, avšak se kterou budou komunikovat jako rovní s rovným. Pomoc nesmí být Romům vnucována za každou cenu, sami se musí rozhodnout, zda budou spolupracovat a snažit se zlepšit budoucnost svoji i svých dětí. V případě neromských romských poradců existuje nezanedbatelné riziko, že namísto pomoci dobrovolně zvolené(cesta integrace) půjde o pomoc vnucovanou (cesta nedobrovolné asimilace).

Působení romského poradce na OkÚ je však v mnoha směrech značně problematické. Činnost poradců je charakteristická značnou variabilitou, neexistencí pevné působnosti a nezávislostí přednostů a odborných pracovníků OkÚ na názorech a radách poradce. Poradci ani nedisponují žádnými finančními prostředky, s nimiž by v rámci své působnosti mohli samostatně nakládat. Jejich funkce na OkÚ je tedy mnohdy jen symbolická, jednotlivé konkrétní záležitosti Romů totiž nadále samostatně řeší jednotliví úředníci OkÚ bez povinné a závazné konzultace s romským poradcem. Pro řešení většiny problémů tak bohužel není podstatné zda je adresátem úkonu Rom či někdo jiný.

Romský poradce má fungovat jako prostředník mezi úřady (státní správou i samosprávou) a Romy. Proto je důležité, aby byl uznáván romskou populací v okrese jako autorita. “Jeho činnost je zaměřena na zprostředkování komunikace a omezování komunikačních bariér. Udržuje styky i s nestátními organizacemi, jejichž činnost se dotýká zájmů a cílů romských společenství. Spolupracuje se školami které navštěvují romské děti. Na základě získaných informací spolupracuje s obecními samosprávními orgány a s orgány státní správy, na programech rozvoje obcí, měst a okresu, kde zastupuje zájmy Romů. Napomáhá hledání konsensu mezi požadavky majority a reálnou situací místních romských společenství, účastní se vyjádření a uskutečňovaní programů sociální prevence. O svých jednáních a zjištěních vede evidenci, na jejímž základě je možnost popsat současný stav romských společenství v okrese, snahy obcí o přijetí romských společenstev obcemi, posuny ve vztazích mezi Romy a majoritní společností.” [MRK, 1997].

Romští poradci považují za hlavní problémy své práce následující body [MRK 2000b]:

1. nevhodné zařazení, nikoli do funkce skutečného poradce přednosty OkÚ,
2. dlouhá absence jednotné metodické a funkční koordinace (až do 2/2000),
3. tendence některých romských poradců pod nátlakem Romy asimilovat, omlouvat chybná jednání státních orgánů při jednání s Romy a rezignovat na kritiku protiromských postojů ve veřejné správě,
4. nedostatečné prosazování vládní koncepce romské integrace ve smyslu integrace cestou emancipace (ne asimilace).

Výše zmíněné usnesení také umožnilo zřizovat funkce romských asistentů v případě velkého zastoupení Romů v okrese. Na každých 1.500 Romů by měl připadnout jeden asistent. Romský poradce by pak zároveň fungoval i jako koordinátor romských asistentů na úrovni okresu. “Náplní práce asistenta má být přímá komunitní sociální práce, sběr informací a osvětová činnost mezi majoritou a minoritou v dané lokalitě.” [MRK 2000b].

Po zániku OkÚ k 1.1. 2003 by měly úkoly okresních romských poradců a asistentů převzít převážně romští poradci na úrovni pověřených obcí, dále pak romští koordinátoři na úrovni krajů nebo jiných státních úřadů působících na úrovni kraje.

Druhým stupněm sítě romských poradců je povinné vytvoření funkce romského koordinátora na všech KÚ. Jejich úkolem je zejména činnost koordinační a částečně i kontrolní. Povinné zavedení této funkce by mělo rovněž zjednodušit nezbytný převod romských poradců z OkÚ na vybrané obce v rámci probíhající reformy veřejné správy.

Vláda schválila materiál Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity [MRK 2000b], ve kterém se doporučuje zřídit na všech věcně příslušných ministerstvech pracovní místo pro problematiku soužití s Romy. Úkolem takového pracovníka by bylo informovat romské poradce o činnosti jeho ministerstva vzhledem k Romům a zároveň informovat i příslušné zaměstnance ministerstva o stavu romské populace.

Na koordinaci celé této sítě se má podílet Rada pro záležitosti romské komunity ve spolupráci s MPSV ČR a MV ČR.

V oblasti samostatné působnosti kraje navrhuji vedle zřízení výboru pro národnostní menšiny, které je od srpna 2001 povinné již od 5% zastoupení menšinových populací v kraji, povinné přidělení odpovědnosti za integraci národnostních menšin jednomu z radních. Tyto změny by měly zajistit větší informovanost samosprávy kraje v oblasti problematiky menšin. Dle mého názoru jsou problémy národnostních menšin natolik závažné, že by zde měly být reprezentovány. Obě opatření však povedou ke konkrétním  výsledkům jen v případě, že pověření lidé budou opravdu ochotni zájmy romské menšiny hájit. Pokud budou tyto změny provedeny pouze formálně, bez ochoty zájmy menšin v zastupitelstvu a radě zastupovat, hrozí riziko, že navrhovaná opatření přispějí spíše k nárůstu pocitu bezmocnosti a zbytečnosti u příslušníků romských komunit. Tyto pocity a jejich reprodukce jsou jedním z důvodů neúspěšného soužití Romů a Neromů v kraji, proto je důležité proti nim bojovat a ne je, i když neúmyslně, podporovat.

V přenesené působnosti kraje je nejvýznamnější instituce romského koordinátora. Navrhuji rozšíření jeho pracovní náplně především vůči romským a proromským neziskovým organizacím a vůči odpovědným pracovníkům na jednotlivých odborech KÚ. Také doporučuji jeho povinné zařazení do sekretariátu ředitele krajského úřadu. Povinné zavedení této funkce do sekretariátu ředitele KÚ, namísto vytvoření pracovního místa na některém z odborů KÚ, by mělo vést k nárůstu efektivity (minimálně ve smyslu snížení finanční a časové náročnosti a zvýšení provázanosti jednotlivých proromsky orientovaných opatření) jak při řešení dílčích problémů, tak i při tvorbě jednotlivých rozvojových strategií kraje.

Pro řešení dílčích otázek si zastupitelstvo kraje může zřizovat výbory, které nemusejí být tvořeny jen členy zastupitelstva. Mohou v nich být zastoupeny například zástupci NNO či nezávislí odborníci. Výbory jsou iniciativní a kontrolní orgány zastupitelstva, kterému předkládají svá stanoviska a návrhy. Zastupitelstvo musí vždy zřídit výbor finanční, kontrolní a výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost. Dále ten kraj, ve kterém žije podle posledního sčítání lidu alespoň 5 % občanů hlásících se ke stejné národnosti jiné než české, musí zřídit výbor pro národnostní menšiny.

Povinnost zřídit tento výbor se týká následujících KÚ: (v závorkách uvádím počet % příslušníků národnostních menšin na celkové populaci v kraji): Karlovarský kraj (12,59 %), Ústecký kraj (8,49 %), Liberecký kraj (6,71 %), Královehradecký kraj (5,21 %), Olomoucký kraj (5,22 %), Moravskoslezský kraj (10,8 %) a Hl. m. Praha (7,21 %). Uváděné údaje jsou čerpány z předběžných výsledků Sčítání lidí, domů a bytů v roce 2001. Údaje nezahrnují počet obyvatel, kteří se přihlásili k moravské či slezské národnosti, protože tuto skupinu nelze vnímat jako národnostní menšinu.

K 3/2002 byl však tento výbor zřízen pouze ve třech z nich. Protože se ale jedná o povinnost v samostatné působnosti kraje, nelze žádným způsobem zastupitelstvo ke zřízení výboru donutit. Nesplnění této povinnosti (pokud se jí dostane náležité publicity) může mít však za následek “sankce” politického charakteru např. v podobě ztráty voličů.

3.1.1. Činnost Výboru pro národnostní menšiny

Cílem Výboru je zajišťovat integraci menšinových komunit do české společnosti. Měl by poskytovat prostor k prosazování zájmů týkajících se podpory a rozvoje kultur a identit jednotlivých národnostních menšin žijících na území kraje. Výbor iniciuje a kontroluje plnění úkolů zadaných zastupitelstvem jednotlivým odborům KÚ a romskému koordinátorovi. Výbor spolupracuje s romským koordinátorem, Radou vlády pro záležitosti romské komunity, Radou vlády pro lidská práva, Radou vlády pro národnosti a s Výbory pro národnostní menšiny na obecních úřadech (dále jen OÚ).

1. podpoře vzájemného dialogu mezi majoritou a jejími menšinami,
2. ochraně kulturní různorodosti národních a etnických menšin,
3. ochraně památek odlišných kultur,
4. podpoře kulturní a klubové činnosti národnostních menšin.

Výbor by měl zejména:

1. kontrolovat dodržování právních předpisů, týkajících se zájmů a práv národnostních menšin, ostatními výbory a KÚ na úseku samostatné působnosti,
2. zpracovávat stanoviska k návrhům právních předpisů vypracovaných krajem týkajících se práv národnostních menšin,
3. v návaznosti na demografický vývoj a vývoj zaměstnanosti a vzdělanosti v menšinových komunitách, a posuzovat soubor opatření, jež směřují od KÚ k menšinovým komunitám a doporučovat jeho změny či rozšíření,
4. vyjadřovat se k záměrům na poskytování dotací na podporu, rozvoj a integraci menšinových komunit v kraji a provádět kontrolu takto vynaložených prostředků KÚ,
5. projednávat zprávy o výsledcích projektů zaměřených na zlepšení hospodářského, sociální a kulturního postavení menšin v kraji.

Obsahem usnesení Výboru jsou iniciativní návrhy, stanoviska a opatření z provedených kontrol pro zastupitelstvo, doporučení jiným orgánům kraje a výborům, úkoly pro členy výboru, nebo pro romského koordinátora, upozornění vedoucích odborů nebo ředitele KÚ a vedoucích organizačních složek nebo příspěvkových organizací, zřízených krajem, na nedostatky zjištěné v souvislosti s činností Výboru. Tato usnesení by bylo třeba vyhotovovat písemně a kopii předat KÚ, kde by byla k dispozici veřejnosti k nahlédnutí. Z jednání Výboru je třeba pořizovat písemné zápisy, které budou archivovány na KÚ, kde musí být veřejnosti také zpřístupněny.

Výbor si může podle potřeby zřizovat ad hoc pracovní skupiny zabývají se dílčími otázkami z oblasti působnosti Výboru. K práci v ad hoc pracovní skupině mohou být přizváni i externí spolupracovníci.

3.1.2. Složení Výboru pro národnostní menšiny

Počet členů Výboru je vždy lichý. Předsedou Výboru musí být, dle ustanovení zákona o krajích, člen zastupitelstva, dále doporučuji, aby místopředsedou byl romský koordinátor. Další členové by měli být vybráni ze zástupců menšin v kraji (doporučuji, aby zde byl vždy alespoň jeden zástupce Romů a vždy minimálně jeden zástupce nejpočetnější menšiny v kraji) a z nezávislých odborníků. Zástupci menšin svým počtem musí dle zákona převyšovat ostatní členy výboru. Doporučuji, aby romští zástupci byli jmenováni na základě návrhu romského koordinátora.

Jeden z radních by měl mít politickou odpovědnost za řešení úkolů spojených s integrací menšin (převážně Romů) do společnosti (dále jen pověřený radní). Vzhledem k tomu, že počet radních je zákonem omezen, není možné, aby byl jeden radní odpovědný pouze za tuto problematiku. Proto doporučuji, aby byla rozšířena stávající gesce některého z radních, vhodný se mi zdá zejména radní, který má v gesci sociální problematiku či regionální rozvoj. Pravou rukou tohoto radního by se měl stát romský koordinátor, se kterým bude moci většinu problémů týkajících se romské menšiny konzultovat. Protože radní nemají určenou náplň práce, nelze jim ani přímo vymezit obsah jejich poslání. Záleží tedy především na osobnosti pověřeného radního, nakolik se svému úkolu bude ochoten věnovat. Účelnost rozšíření gesce jednoho z radních bude možné posuzovat dle kvantity i kvality prosazených návrhů zaměřených na zlepšování interetnického soužití v kraji.

Pověřený radní by dále měl mít možnost zřídit stálou komisi pro podporu příslušníků národnostních menšin, která by řešila aktuální problémy menšin v kraji a zároveň fungovala jako poradní orgán rady v oblasti integrace národnostních menšin. Tato komise by sloužila jako poradní orgán pověřeného radního, připravovala by pro něj materiály, stanoviska a doporučení k některým aktuálním problémům, o kterých rada rozhoduje. Předsedou komise by měl být pověřený radní, místopředsedou romský koordinátor. Doporučuji, aby byl členem stálé pracovní skupiny vždy alespoň jeden zástupce romské komunity v kraji, zástupce nejpočetnější menšiny v kraji a alespoň jeden nezávislý odborník (např. představitel některé NNO, terénní sociální pracovník, vysokoškolský či středoškolský profesor).

Povinné zavedení funkce romského koordinátora na KÚ schválila vláda svým usnesením č.781/01, o zřízení funkce koordinátora romských poradců při vyšších územních samosprávných celcích, ve kterém schválila návrh MRK o povinném zřízením funkce romského koordinátora na všech KÚ k 1. 1. 2003.

Své úkoly by měl vykonávat v rámci přenesené působnosti v souladu s naplňováním vládního usnesení ze dne 14.6. 2000 č. 599, Koncepce politiky vlády vůči příslušníkům romské komunity, napomáhající jejich integraci do společnosti. Doporučuji, aby byl romský koordinátor zařazen do sekretariátu ředitele krajského úřadu. Jedině tak lze jeho činnost zachovat jako průřezovou a nespojovat ji s výkonem agendy na konkrétním úseku státní správy (případ, kdy by byl romský koordinátor zařazen například do odboru sociálních věcí). Koordinátora by měl jmenovat a odvolávat ředitel krajského úřadu.

MPSV ČR ve spolupráci se zmocněncem vlády pro lidská práva bylo usnesením vlády ČR č. 599/00 ke Koncepci politiky vlády vůči příslušníkům romské komunity, napomáhající jejich integraci do společnosti pověřeno vypracováním systému metodického vedení romských poradců a asistentů na OkÚ včetně koncepce jejich vzdělávání v oblasti veřejné správy a speciální práce. MPSV ČR zpracovalo kvalitní návrh metodického vedení i systému jejich vzdělávání. Nevyřešilo však otázku koordinace tohoto vedení a jeho financování. Tuto povinnost převzala MRK. V usnesení vlády ČR ze č.781/01, o zřízení funkce koordinátora romských poradců při vyšších územních samosprávných celcích se uvádí, že systém metodického vedení a koncepce vzdělávání romských koordinátorů formou rozšíření výše uvedených materiálů MPSV. Z uvedeného lze předpokládat, že romští koordinátoři, stejně jako romští poradci, spadají pod jednotné metodické vedení Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Rada vlády pro záležitosti romské komunity si k tomuto účelu zřizuje Výbor pro metodické vedení romských poradců, asistentů a koordinátorů (viz Statut Rady vlády pro záležitosti romské komunity).

Hlavním úkolem romského koordinátora by měla být metodická, koordinační a kontrolní činnost vůči romským poradcům působícím v současné době při OkÚ, po ukončení druhé fáze reformy veřejné správy v obcích s rozšířenou působností. Tuto úlohu může vykonávat pouze za předpokladu, že jeho činnost je vykonávaná v rámci přenesené působnosti KÚ k obcím s rozšířenou působností. V samostatné působnosti totiž zákon vztah podřízenosti a nadřízenosti mezi KÚ a obcemi neumožňuje. Potřebu koordinace v rámci působení úřadů státní správy si vyžaduje skutečnost, že v současnosti jsou nižších úrovních státní správy řešeny převážně dílčí cíle na úkor cílů formulovaných na úrovni vlády.

Obdobný vztah jako k romským poradcům na OkÚ by měl mít i vůči odpovědným pracovníkům na jednotlivých odborech KÚ. Dále doporučuji, aby mohl vykonávat i činnost koordinační, metodickou a popřípadě i zprostředkovatelskou vůči romským a proromským NNO. Úkolem romského koordinátora by mělo být i zprostředkování komunikace mezi romskou menšinou a KÚ. Do jeho úkolů musí spadat i povinnost tlumočit a dohlížet na zohlednění zájmů romské komunity na úrovni. Mezi jeho další úkoly by mělo patřit zejména:

1. koordinace, kontrola a poskytování metodické pomoci romským poradcům na OkÚ/pověřených obcích a odpovědným pracovníkům na konkrétních odborech KÚ při zabezpečování opatření vlády a příslušných ústředních správních úřadů, která se týkají práv romských komunit na území kraje,
2. zpracovávání stanovisek k návrhům zákonů vypracovaných krajem a k návrhům právních předpisů kraje týkajících se práv romské komunity,
3. iniciace a účast na přípravě návrhů a doporučení pro orgány kraje směřujících k eliminaci znevýhodnění romské komunity v hospodářské, sociální a kulturní oblasti,
4. účast na přípravě rozvojových programů kraje,
5. vedení databáze romských a proromských neziskových organizací v rámci kraje, spolupráce s ostatními romskými koordinátory při zpracovávání a výměně informací o neziskovém sektoru,
6. metodická pomoc zástupcům romských neziskových organizací s vedením neziskové organizace a se zpracováváním projektů, pomoc s vyhledáním partnerů na úrovni obcí, kraje, NUTS II, státu i nadnárodních struktur,
7. vypracovávání návrhů rozdělení finančních prostředků vyčleněných KÚ na integraci a podporu romské komunity v kraji, popřípadě podíl na vyhodnocování jejich účelnosti a účinnosti,
8. vypracovávání odborných posudků na financování proromských projektů,
9. shromažďování údajů o stavu a vývoji romské komunity na území kraje a podle potřeb, nejméně však jednou za rok, vypracování Souhrnné informaci o situaci romské komunity na území kraje,
10. podpora informovanosti a osvětové činnosti mezi majoritou a romskou menšinou na území kraje, přispívání k výchově společnosti k toleranci,
11. realizace a podpora preventivních opatření vedoucí k zabraňování konfliktů mezi většinovou společností a romskými komunitami v kraji,
12. vyhledávání romských osobností kraje, jejichž vztah k romským komunitám i k občanům je pozitivní a hledání možností pro jejich aktivní podíl na řešení problému romských komunit.

Pro přípravu odborných stanovisek a pro řešení některých úkolů by měl mít romský koordinátor možnost zřídit ad hoc pracovní skupinu, složenou z osob konkrétních odborů KÚ, do jejichž kompetence problém spadá, z odborníků mimo KÚ a ze zástupců romské komunity. Pracovní skupina by byla pouze dočasného charakteru, její funkce by končila splněním úkolu, jehož realizace byla účelem jejího zřízení. Předsedou pracovní skupiny by byl romský koordinátor. Rozhodnutí takové pracovní skupiny by měla pouze doporučující a informativní charakter.

Postavení romského koordinátora na KÚ bude, má-li mít možnost úspěšně vykonávat úkoly mu zadané, velice problematické. Protože romský koordinátor by měl zadávat úkoly pracovníkům vybraných odborů, je důležité zajistit po formální stránce plnění zadaných úkolů. Zároveň je však třeba zaručit, aby svých pravomocí nemohl zneužít k naplňování vlastních či skupinových zájmů. Důraz proto musí být kladen na důslednou kontrolu, do které je třeba zahrnout i míru spokojenosti romské menšiny a romských a proromských neziskových organizací s jeho přístupem a s výsledky práce, které podává.

Výkon funkce romského koordinátora samozřejmě velkou měrou závisí i na jeho osobnosti, proto je třeba do této funkce vybrat člověka samostatného, aktivního, komunikativního a iniciativního, jedině takový člověk nebude znamenat další byrokratické břemeno zatěžující strukturu KÚ, ale přispěje ke zlepšení životní a sociální úrovně romské menšiny v kraji. Romský poradce by měl být výraznou romskou osobností uznávanou významnou částí romské populace v kraji. Dalšími kritérii výběru vhodného kandidáta na toto pracovní místo by mělo být:

• dokončené SŠ vzdělání s předpokladem dalšího vzdělávání,
• uživatelská znalost práce na PC – MS Office, internet, databáze,
• základní orientace v problematice státní správy a samosprávy,
• zájem o dění v regionu,
• flexibilita, komunikativnost, organizační schopnosti, vysoké pracovní nasazení, vlastní iniciativa.

Na následujících odborech KÚ doporučuji určit odpovědného pracovníka pro řešení problémů romské komunity:

• odbor regionálního rozvoje a investic,
• odbor územního plánování a stavebního řádu,
• odbor školství mládeže a sportu,
• odbor kultury a památkové péče,
• odbor sociálních věcí a zdravotnictví.

Tito pracovníci budou v otázkách romské problematiky odpovědní romskému koordinátorovi. Určení odpovědného pracovníka by mělo přispět k efektivnější tvorbě proromských opatření odborů KÚ. Mnohá opatření KÚ totiž sice k romské menšině směřují, avšak romská menšina je vnímána jako součást šířeji definované (většinou problematické skupiny) – např. obtížně umístitelní na trhu práce. Takto pojatá opatření se proto mnohdy míjejí s účinkem – jejich tvůrci totiž opomněli fakt, že opatření, jež mohou motivovat většinovou společnost, mohou na romskou populaci působit buď demotivačně, či neutrálně.

Většina příslušníků majority dává přednost stálému zaměstnání, které jim zajišťuje stálý a vyšší důchod než sociální dávky. Romové však stejné možnosti vidí v jiném světle. Vzhledem k diskriminaci na trhu práce a k nízkému dosaženému vzdělání je pro mnohé nemožné sehnat stálé pracovní místo. Mnoho z nich proto dává přednost sociálním dávkám, ve kterých od státu dostanou víc, než si mohou vydělat na trhu práce – nebudou přece okrádat rodinu.

Uvedená opatření by mělo dokončit celostátní síť romských koordinátorů, poradců apod., a tak by zaručit spolupráci nižších úrovní veřejné správy s úrovněmi vyššími. Samozřejmě, že jde o opatření pouze formální, zda se podaří, aby celá síť romských poradců a koordinátorů opravdu přispívala k integraci romských komunit do české společnosti, závisí na ochotě jednotlivců využít možností jim daných zákonem. Dále je třeba mít na paměti, že “problémy Romů” jsou problémy dvojstranné. Mají-li se vyřešit, je třeba začít u nich, avšak stát jim v tom musí s maximálním pochopením a ze všech sil pomoci. To, že jim s řešením jejich problémů bude pomáhat a ne je za ně řešit, je tím nejlepším, co pro Romy, v současné době, můžeme udělat. Je třeba vytvořit takové podmínky, aby v sobě našli sami dost sil své problémy zvládnout.

Samosprávné orgány kraje Přenesená působnost kraje

V této práci se pokouším navrhnout řešení některých problémů, které se mi v souvislosti s analýzou současných možností prosazování menšinových (zde romských) zájmů ve strukturách kraje podařilo identifikovat. Mé návrhy nabízím pouze jako jednu z možností spolupráce kraje s neziskovým sektorem, romskou menšinou a veřejností, jako námět k diskusi.

BARTOŠKOVÁ, j. – rYLICHOVÁ, J. – TYLOVÁ, P.: Kraj může s neziskovým sektorem účinně spolupracovat, aneb návrh možných opatření vedoucích k navázání spolupráce. KVSP ISS FSV UK. Semestrální práce na předmět Analýza a tvorba politik II. ZS 2001;

BARTOŠKOVÁ, j. – rYLICHOVÁ, J. – TYLOVÁ, P.: Spolupráce regionální samosprávy a neziskového sektoru. KVSP ISS FSV UK. Semestrální práce na předmět Analýza a tvorba politik I. LS 2001;

COUSSEY,M. : rámec integrační politiky. rada Evropy: 6/2000;

Daniel, m.: Cesta Romů k vlastnímu sebevědomí. Most pro lidská práva. 2001. č. 11;

FRIŠTENSKÁ, H. – HAIŠMAN, T. – VÍŠEK, P.: Souhrnné závěry. In: Romové v České republice. Praha: Socioklub, 1999;

GJURIČOVÁ, J.: Na okraji. Romové jako objekt státní politiky. MPSV ČR. Praha: 1998;

KAPLAN, P.: Romové a zaměstnanost neboli zaměstnatelnost Romů v České republice. In: Romové v České republice. Praha: Socioklub, 1999;

NIESSEN, J.: Rozmanitost a soudržnost. Nové úkoly v oblasti integrace imigrantů a menšin. rada Evropy: 7/2000;

RACEK, L.: Změna nepřichází ze dne na den. Romský problém versus problém Romů. Rozhovor s Oto Neubauerem, starostou Trmic. Veřejná správa´99. číslo 12. str. 9;

Královehradecký kraj: Náplň práce romského koordinátora Královehradeckého kraje. 2001. interní materiál;

jihomoravský kraj: Statut výboru pro národnostní menšiny zastupitelstva Brněnského kraje;

MRK: Statut Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity. Platný k 12/2001;

MRK: Informace o plnění usnesení vlády týkající se integrace romských komunit a aktivního postupu státní správy při uskutečňování opatření přijatých těmito usneseními ke dni 31. prosince 2000. Matriál zmocněnce vlády pro lidská práva pro informaci členů vlády. 2000a. Praha.

Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity: Statut Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Platný k 1/2002;

Usnesení vlády ČR ze dne 29. 9. 1997 č.686, ke Zprávě o situaci romské komunity v České republice a plnění úkolů týkajících se romských komunit. MRK;

Usnesení vlády ČR ze dne 7.4. 1999 č.279, o Koncepci politiky vlády vůči příslušníkům romské komunity napomáhající jejich integraci do společnosti. MRK;

Usnesení vlády ČR ze dne 14.6. 2000b č.599, ke Koncepci politiky vlády vůči příslušníkům romské komunity napomáhající jejich integraci do společnosti. MRK;

Usnesení vlády ČR ze dne 25.6. 2001 č.781, o zřízení funkce koordinátora romských poradců při vyšších územních samosprávných celcích;

Usnesení vlády ČR ze dne 23.1. 2002 č. 87, k informaci o plnění usnesení vlády týkající se integrace romských komunit a aktivního přístupu státní správy při uskutečňování opatření přijatých těmito usneseními ke dni 31. prosince 2001 a k návrhu Koncepce romské integrace. MRK;

Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení);

Zákon č. 273/2001Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů;

ČSÚ: Předběžné výsledky sčítání lidí, domů a bytů k 1.3. 2001. dostupné z:

<www.czso.cz/cz/sldb/index.htm> a <www.czso.cz/cz/sldb/2001/pvysled/text.htm>;

Internetové stránky krajských úřadů:

Náplně činností odborů krajského úřadu, sekretariátu hejtmana, sekretariátu ředitele a jejich oddělení. dostupné z:

<www.ssz.mpsv.cz/informace/soubory/reforma-příloha%20k%20organizačnímu%20řádu.doc>;

Návrh strategického plánu integrace národnostních menšin do většinové společnosti (pracovní návrh záměrů a některých cílů). dostupné z: <www.khk.cz/>;

Programy rozvoje jednotlivých krajů. dostupné z: <www.dhv.cz/regstrat/prk/html>;

Procházková, M.: Národnostní skupiny. Kdy je nutné zřídit výbor pro národnostní menšiny? Veřejná správa č.22. 2001. dostupné z: <www.mvcr.cz/casopisy/s/2001/0022/22porad.html>;

Statut a jednací řád poradního sboru přednosty Okresního úřadu Liberec pro integraci romské menšiny a dalších etnických skupin. dostupné z: <www.oku-lbc.cz/dalsi_organy/etnicke_skupiny.htm>;

Strategie regionálního rozvoje jednotlivých krajů. dostupné z: <www.dhv.cz/regstrat>;

Vzorový jednací řád zastupitelstva kraje a výborů zastupitelstva kraje (metodické doporučení). dostupné z: <www.ssz.mpsv.cz/Informace/Soubory/Reforma-Jednací%20řád.doc>.

Vzorový organizační řád krajského úřadu. dostupné z:

<www.ssz.mpsv.cz/Informace/Soubory/Reforma-Organizační%20řád.doc>;