Povinná školní docházka pro romské děti platila už za první republiky, ale za její neplnění nebyli rodiče nijak trestáni. K dětem, které do školy docházely, se v mnoha případech chovali tak, že jejich školní práce a výuka nemohla mít žádné výsledky.

 Jeden z nejdůležitějších bodů, který jsme si uvědomili při doučování romských dětí je ten, že ve vztahu k Romům je česká škola cizí institut, který používá jiné metody výuky a výchovy, než na které je dítě zvyklé v romské rodině. S tím jsou spojené další problémy, díky kterým na základní škole neobstojí:

1. odlišná předškolní výchova
2. odlišný vztah člověka k člověku, i když se jedná o dítě (romská PATIV- to je úcta, má to však mnohem hlubší význam než v češtině)
3. odlišné životní cíle a morální hodnoty
4. odlišně vnímaný český jazyk
5. postavení romského dítěte v českém kolektivu (xenofobie a diskriminace)
6. odlišná motivace při dosahování cílů
7. odlišné vnímání času, prostoru a vzdáleností

V romské rodině má dítě dostatek času na to, aby pochopilo svou roli a své schopnosti. Rozvíjí se jeho talent a osobnost (možná proto je většina Romů hudebně a výtvarně nadaná). Řád komunity odhlíží a postupně se ho učí. V praxi to vypadá tak, že jí kdy má hlad, spí kdy se mu chce a mluví, kdy má potřebu. Na jeho komunikaci od útlého věku reaguje zcela určitě matka, ale ve většině případů celá rodina. Snaží se mu porozumět bez toho, aby opravovali jeho řeč, tak aby všem srozumitelná. Na druhé straně dítě odhlíží přirozené autority v rodině, úctu ke starším členům komunity a toleranci a starost k nejmladším členům rodiny nebo komunity.

Romskému malému dítěti je vůbec věnována stálá pozornost v celé široké rodině. Tudíž má pocit své důležitosti a sounáležitosti v komunitě. Bohužel, v české škole pocit sounáležitosti nemívá. Z počátku o své místo musí bojovat s kolektivem a mnohdy i s pedagogickým sborem. Každé dítě potřebuje tři základní pocity. Sounáležitost, spolupodílení se a seberealizaci.

Zatímco pedagog označí romské dítě za lháře, že omlouvá svou týdenní absenci ve škole tím, že byl babičce na pohřbu (který podle tradice opravdu trvá až 5 dní), romské dítě má za to, že učitelka jej ponižuje a je na něho lakomá, protože od něho žádá, aby prosil, když něco chce, a pak poděkoval, když něco dostane. U Romů se z tradice neděkuje, zvláště ne za jídlo a pití (když mám, dám, až nebudu mít, tak zase dáš Ty. Nedávám to kvůli tomu, abys mi byl vděčný).

Romové jsou vychováváni pro život v těžkých podmínkách. Jednou jsi tady, podruhé jsi tam! Ve výchově se dává důraz na to, že sám nejsi nic. Z toho vyplývá, že romské dítě potřebuje krátkodobé cíle a pochvaly, které mu dodávají pocit úcty společnosti, ve které žije. Ale hlavně co nejrychlejší efekt svého snažení nebo činnosti.V romské rodině se klade velký důraz na úctu člověka k člověku, hledí se na to, co kdo dokáže pro rodinu udělat, jestli je člověk inteligentní, a hlavně, životní moudrosti se cení bez ohledu na vzdělání. V komunitě platí jedna autorita a to přirozená autorita. Proto dokáže-li učitel navázat s romským dítětem a jeho rodinou vztah na vzájemné úctě, pak můžeme mít z romských dětí lékaře, právníky, inženýry, atd. Je však nutné mít velkou dávku tolerance a trpělivosti.

Mohu s radostí konstatovat, že takoví Romové u nás jsou a pevně doufám, že jich bude víc. V současné době spolupracuji s romskými vysokoškoláky a středoškoláky, které připravuji na práci s dětmi a hlavně s romskými dětmi. Má to svůj velký význam. Bude – li učit ve škole romský učitel pro romské dítě to je přirozená motivace pro další jeho životní cíl, přirozená autorita a hlavně jistota, že ve škole je někdo kdo může porozumět jeho odlišnosti.

Jak to tedy s dispozicemi Romů ke vzdělání je? 

• V současné době je ČR zhruba 60% Romů vzděláváno ve zvláštních školách. Je to početná skupina asimilovaných Romů ve společnosti nezorientovaných .

• V současné době je asi 150 Romů od 16 – 55 let, kteří dokončují střední školu s maturitou.
• Další velká část již pracuje jako pedagogický asistent (bohužel více ve zvláštních školách)
• Další část pracuje jako romský poradce nebo sociální pracovník
• Zaznamenala jsem díky této přirozené motivaci, že dnes studuje na vysokých školách větší počet mladých lidí z řad Romů než tomu bylo v minulosti.

Děti z těchto rodin vnímají školu jako prostředí cizí, nedemokratické a perzekuční.

 Pokud se však podaří, že rodiče mají vyšší vzdělání než základní, sami dělají všechno proto, aby jejich dítě získalo ještě vyšší vzdělání než mají oni sami.

 Co znamená pro člověka asimilace? V romštině proto existuje poučka:

5) Uvolnit v grantové politice finance na podporu projektů opětného nabytí romské identity především u mládeže a hlavně pak u dětí a mládeže vychovávaných v dětských domovech a výchovných ústavech.